21.07.2019 - Společně pro tělo
A protože to jsou staří bráchové, kteří s lidmi žijí tisíce a tisíce let, jejich koordinace je dokonalá a plně automatická. A jsou to právě oni, kdo zodpovídají za naše lyžařské posuny, zlepšování nebo stagnaci. Někdo by si možná myslel, že tréninkem posilujeme svaly, sílu nebo vytrvalost.
Není to úplně tak. Pro naši lyžařskou praxi je podstatné vědět, že tréninkem zdokonalujeme hlavně nervovou soustavu. Zdokonalujeme propojení jednotlivých drah a trénujeme reakce celého systému na zátěž. A další věc, kterou ne každý ví: nezlepšujeme se při tréninku, ale až po něm na základě tréninkem vyvolané adaptace při oddechu. Vidíte, jak se Jin s Jangem doplňují? Ukažme si to na příkladu: Když systém zjistí, že konkrétní svaly jsou aktivitou již vyčerpány (samozřejmě je aktivoval Jang, sympatikus), protějšek Jin neváhá a začne automaticky zavírat kohouty paliva – všech potřebných výživových substrátů. Obává se bratra Janga, že to přežene i příště, tak ihned začíná alokovat rezervy. Známe to pod pojmem „superkompenzace“, kvůli ní každý začátečník dosahuje zpočátku rychlé pokroky, přičemž ani nemusí trénovat zrovna správně. Je zřejmé, že postupně se
míra schopnosti navyšovat tyto rezervy snižuje – Jin a Jang dostanou celek do nové rovnováhy. Proto sportovec na vyšší úrovni už musí o každé promile zlepšení mnohem více bojovat – až pokud nedosáhne svého teoretického geneticky daného potenciálu. Pokud se chceme přibližovat k tomuto maximu, je doporučeníhodné využívat poznatky vědy, která zná způsoby, jak ten který atribut trénovat optimálně a bez ztráty času metodami pokus-omyl.
Rovnováha je princip života
Řekli jsme si to, co asi každý tuší: náš organismus je stavěn tak, aby v dlouhodobém horizontu byly obě složky zastoupené rovnoměrně. Ano, lidské tělo snese hodně, dokáže se extrémně vychýlit, že někdy je to v hraničních situacích doslova zázrak (přežití v mrazech, bez kyslíku nebo potravy). Každý výkon se na nás ale podepíše, nebo chcete-li
propíše se do nás. Pokud chceme sportovat do vysokého věku, musíme se zamýšlet nad tím, jestli Jin a Jang jdou shodným tempem ruku v ruce.
Kdo nám vládne?
A jak poznáme, jestli nám aktuálně vládne Jin, nebo Jang? Jednoduše. Jestli máte běžnou hektickou práci a navíc sportujete, na sto procent vám vládne pan Jang! Jinými
slovy máte příliš aktivovaný sympatikus. Vaše tělo jede většinu času v režimu, kdy jsou do krve pumpovány stresové hormony, které jsou nevyhnutelné pro jakoukoliv akci,
nejen fyzickou, ale i duševní! Tyto hormony aktivují všechny systémy v těle – krevní tlak, tep, trávicí enzymy a podobně. Nemůžeme si přitom myslet, že naše tělo je schopno
jet pořád na plný plyn, jednotlivé jeho „součástky“ (cévy, játra, mozek, …) totiž mají svoji životnost, a nemají-li čas na zotavení, mohou se dramaticky opotřebovat.
Zásadním pro náš sportovní život je poznatek, že vliv psychický (práce, stres) a fyzický (sport, trénink) jsou kumulativní!
Oba akceleruje Jang a Jin pak nestíhá. Nikoli výjimečně proto slyšíme o pilně sportujících manažerech, kteří dostali infarkt. Samozřejmě následky nemusí být vždy fatální.
Přinejmenším kvůli dysbalanci Jin a Jang sportovci nedosahují zdaleka svých výkonnostních možností.
Jin potřebuje dostatek času na to, aby dal tělo zpět do rovnováhy. Pokud ho nemá, nedokáže to. I proto v posledních letech víca víc rezonuje význam odpočinku a regenerace
u vrcholových sportovců. Ve skutečnosti se ale týká každého. Hodně lidí umí hodně trénovat, ale málo umí dostatečně regenerovat.
A poslední rada na konec: Trénink má být jenom minimálně nezbytný stimul na vyvolání zlepšení, nikdy ne víc.
